Servis nemovitostí a pozemků

Co si lze představit pod tímto možná poněkud komplikovaným názvem? Každý z nás asi někdy zatoužil po krásném vlastním bydlení, ať už obklopeném nádhernou přírodou, či ruchem velkoměsta.

Někdo prochází nabídky realitních kanceláří, další raději spoléhá na vlastní úsudek a sám aktivně prochází nabídky majitelů. Ćasto se také stane, že když projíždíme krajinou, pojednou náš zrak padne na místo našich snů, které nejenže disponuje vším, co bychom od ní čekali, ale navíc dispnuje čímsi jedinečným a neuchopitelným, „genius loci“ duchem místa, který nás bere za srdce tak, že si v živých barvách představujeme, jak právě zde budeme žít, stárnout a vychovávat svě děti...

S pocitem beznaděje, že si něco podobného prostě nemůžeme dovolit, bereme telefon a sdělená suma nám skutečně vyráží dech, avšak pozitivně, jelikož je o několik řádů nižší, než jsme očekávali. Jen se divíme smutku a beznaději v hlase majitele při otázce, zda jsme již navštívili stavební úřad.

Při cestě na příslušný stavební úřad nám v uších zní předvolební sliby našich stran, jak si vyřízení stavebních formalit nyní zabere maximálně několik pracovních dní a říkáme si, že tak špatné to snad být nemůže.

Radostně optimistická nálada nás však rychle opustí, když zjistíme že všude kolem se už vesele staví, ale zrovna naše vysněná parcela není v územním plánu vedena jako zastavitelná plocha a máme tudíž smůlu, ledaže bychom si ze svého zaplatili vypracování nového územního plánu pro celou obec. Nebo přes vyhlédnutý pozemek vede biokoridor (co na tom, že nedaleký les, kvůli ochraně jehož obyvatel byl zřízen je už dávno zplundrován traktory). Či přes něj vedou ohranná pásma ochranných pásem.

Také je možné, že na parcele jsou umí stěny sondy některého z poskytovatelů energií, přičemž vůbec nezáleží na tom, že už nejsou desítky let využívány.

Pokud jste na tomto místě došli k závěru, že bude lepší raději si pořídit dům, nebo jeho jednotlivé patro k rekonstrukci, můžeme se často ocitnout v situaci, která připomíná pověstný přestup z louže rovnou pod okap.

I v optimálním případě si s sebou domů odneseme svazek papírů, svoji tloušťkou konkurující dílům klasika Aloise Jiráska, s nimiž musíme obejít nejrůznější instituce, u nichž máme někdy pocit, že existují jen proto, aby vydávaly razítka a navíc jako na potvoru sídlí desítky kilometrů od našeho bydliště a navíc fungují jen pár hodin denně, takže na jejich návštevu padne nejeden den drahocenné dovolené.

A to vůbec nemluvím o situaci, kdy se vehementně ke slovu začne hlásit vzdálený soused s tím, že když si stoupne v kuchyni na stůl vidí kus našeho stropu a tudíž se cítí být osobou dotčenou. Nebo naopak když kolem nemovitosti začnou mlsně obcházet studenti archeologie (nic proti této nádherné vědě, která je už od času děství mým koníčkem) těšících se na to, že zde stráví letní prázdniny, protože u sousedů našli zbytky nočníku z 18.století a i u nás se dají čekat podobně unikátní nálezy.

Ještě než vás zcela sklátí beznaděj a začnete se vážně zabývat možností emigrace do Brazílie, kde si na nové a (značně nevybíravě získanými prostředky) získané půdě můžete obehnat kusem rezavého drátu a postavit si na ni cokoliv, zadržte prosím.

Musím zde poctivě konstatovat, že někdy je daleko snažší spatřit UFO, než přimět úřední mašinerii změnit tvar a barvu příslušné čáry. Prohlásit po vzoru známé reklamy, že na vše ostatní jsem zde já by bylo nejen domýšlivé, ale přímo hloupé.

Přesto si na tomto místě poněkud neskromně troufnu nabídnout svě služby. Za téměř 5 let na vlastní noze jsem zažil řadu povzbudivých i méně lichotivých věcí a kromě znalosti dané legislativy, jednání s nejrůznějšími institucemi, řešení problémů, ke kterým nevyhnutelně dochází, stavebního dozoru a samozřejmě také vlastních skromných snah o fyzické přiložení ruky k dílu, jsem dospěl i k několika docela důležitým poznatkům:

a) kde je vůle tam je i cesta a i když se některý problém na počátku zdá být velice zapeklitý, pokud existuje dobrá vůle

b) ačkoliv si řada lidí myslí pravý opak, drtivá většina úředníků, s mimiž jsem měl tu čest se setkat jsou slušní lidé, kteří nesmysli nevytvářejí a jelikož je nemohou nijak ovlivnit, snaží se s nimi žít. Velice často pak mají upřimnou snahu pomoci a právě jejich ochota pomoci pomohla rozlousknout už nejeden pěkně zapeklitý oříšek.

Někdy ale bohužel i sebevětší projev dobré vůle narazí na neprostupnou hradbu odmítání, zamítání a negace všech návrhů, i když jsme si jistí, že právo stojí na naši straně. Ačkoliv nás masové sdělovací prostředky denodenně přesvědčují o údajné zvůli těch, pro které právo zdánlivě neplatí, rozhodně nemusíme být jen bezmocné hříšky v jejich rukou. Současné právní normy poskytují dostatek účinných nástrojů a i když jejich implementace v praxi je často velmi problematická, rozhodně se nemusí jednat o předem prohraný boj.