Optimalizace rozpočtů
Položme si otázku, co je to vlastně optimalizace? Dle otevřené encyklopedie jde o hledání minima a maxima funkcí. Je tím maximem, jehož lze dosáhnout ale míněno zastavení stavby dálnice před jejím dokončením? Nebo o zrušení klíčové dotace na příští obdobý krátce před jejím přidělením? Asi se shodneme, že asi ne, alespoň z pohledu řidiče, který se po takřka již dohotovené komunikaci nikam nedostane, nebo pracovníka, který sedí v kanceláři v bundě a čepici, protože není z čeho zaplatit topení. Stejně tak není zřejmě optimální být obklopen vymoženostmi moderního věku, ale s exekutorem bušícím na dveře.
Slovo rozpočet zní asi pro někoho rovněž cizokrajně, je to přece něco, co často slýcháme v televizi a rozhlasu v souvislosti s lítými bitvami poslanců, či radních. A přesto, rozpočet (i když zrovna ne ve psané formě) zná každý, kdo rozhoduje, kolik z přijmu svého, či své rodiny věnuje na energie, potraviny, oblečení, energie a nejrůznější splátky a že je to někdy rozhodování těžší, než našich zákonodárců.
Takže co je optimalizace rozpočtů, nebo spíše co v mém podání není. Není jí více či méně podbízivé nabízení jedné, či více finančních institucí, jelikož s žádnou z nich nemám uzavřenu smlouvu o nabízení jejích služeb. Není jím ani bezuzdné škrtání, bez ohledu na to, jaký dopad bude mít na kvalitu života, nebo zda jím dokonce nebude zmařeno předchozí značné úsilí krátce před tím, než mohlo začít přinášet kýžené plody.
Spíše je chápu jako generální zamyšlení nad jednotlivými položkami tak, aby byly maximálně zvýrazněny ty, které přinášejí největší profit (kromě standartního příjmu může jít i o využití schopností, dovedností či vnitřních zdrojů, za které nám druzí rádi zaplatí, nebo poskytnou protislužbu), ty na kterých se příliš šetřit nedá (jídlo, provozní náklady) a na tzv.uschlé větve, které kdysi možná nějaký užitek přinášely, ale nyní se stali břemenem, které s sebou zbytečně vláčíme a které nám brání v pohybu vpřed.
Dlouhé roky, provázené často pravidelně rostoucími příjmy a zisky vystřídala celosvětově nejhorší ekonomická krize od konce 2.světové války. Na dlouhou dobu zřejmě konec tzv.zlaté éry a naopak příchod období bolestné éry škrtů nás nutí k úvahám, zda je nutné platit za všechny produkty a služby, které využíváme jen velmi zřídka a také zda je je nutno tříštit svoje úsilí na věci, které nejsou adekvátní vynaložemu úsilí, zatímco k tomu, co nám jde nejlépe a na co máme od přírody talent se často chováme macešsky.
Navzdory obecně rozšířené teorii optimalizace rozpočtu nemusí být něco, co je za každou cenu bolestivé. Je však nutno používat zdravý rozum, jinak se může malý zisk změnit ve velkou ztrátu, jako v případě dvou pracovníků. První z nich uvedl jako jeden z důvodů výpovědi, že dostal v práci zákaz dobíjet mobilní telefon, druhý nesměl zalévat květiny. Tato opatření, mající za účel úspory energie, vnímali jako krutý nevděk za všechno úsilí, iniciativu a přesčasy, navíc když o kus dál se peníze vyhazují oknem. Üspory pár stokorun tak prispěly ke ztrátě kvalitních zaměstnanců, které není získat ani v dnešní době.
V rodinném rozpotu je pak stejná pošetilost ořezat položku sice naprosto zbytnou, kterou si ale děláme radost po náročném dni a jejíž ztrátu subjektivně špatně poneseme, když o kus dál lze bez problému ořezat položku mnohem vyšší.
Optimalizaci rozpočtu často naopak může provázet pocit úlevy, jako když při generálním úklidu vyházíme staré krámy, které jsme sice čas od času použily, ale většinu času jen zavazely. Takový pocit zpravidla nastává při zjištění, že některé služby, za které s neúprosnou pravidelností chodí neoblíbené faktury lze při minimální omezení funkčnosti či komfortu nahradit složenkami s čísly o poznání sympatičtějšími. Nebo při pohledu na fakta a čísla výmluvně hovořícími, že se můžeme věnovat tomu, co nám vždycky šlo a svým způsobem i bavilo a ne tomu, do čeho nás (s vidinou daleko snadnějšího zisku) přesvědčilo okolí.
Je docela smutné, že k této službě často sahají až beznadějně předlužení lidé, kteří už dávno ze svého disponibilního příjmu hradí nikoliv dluhy, ale pouhé úroky z nich. To je potom spíše úkol pro profesionální krotitele dluhu a i pro ně často představuje jen velmi obtížně řešitelný problém.
Přitom optimalizace financí je vhodná pro rodiny či firmy, které se právě netopí v dluzích. Finanční krize, i když s sebou přinesla obrovské škody, skýtá zároveň i určité příležitosti. I navzdory růstu cen potravin a energií došlo zároveń k poklesu investičně náročných celků jako nemovitostí, i osobních automobilů, které lze nyní pořídit za ceny nesrovnatelně nižší než před několika lety. Stejně tak pro firmy se otevírá šance pro nové akvizice, nebo na trhy krizí oslabené konkurence. Právě pro podobné investiční příležitosti, které se nemusí hned tak znovu opakovat, se mohou prostředky získané optimalizací rozpočtů velice dobře hodit. Nápomocné mohou být také před založením rodiny, či v případě událostí podstatně méně příjemných, kdy často dochází k přehodnocení priorit.
